Základní škola Heřmanův Městec

 Neděle

Začalo to v neděli. Když jsme přijeli, tak jsme museli absolvovat namáhavou cestu do kopců a z kopců na chatu Andulu. Když jsme přišli do pokojů, tak alespoň většina zabrala postele a začali se vybalovat. Později jsme šli ven a koulovali jsme se pak jsme se rozdělili do tří skupin:

a) lyžaři

b) snowboardisti

c) nelyžaři

Chvíli jsme lyžovali nebo se učili lyžovat. A po večeři jsme se měli sejít v klubovně/herně a tam jsme dostávali za úkol sepsat zážitky ze dne.

Pondělí

Pondělí jsme začali lyžováním. Po obědě první skupina lyžařů a snowborďáků šla na běžky a ta druhá dělala pokroky v lyžování. Běžkaři si užili asi 8,5 km cesty a poté na ně čekala odměna v bufetu. Když běžkaři přicházeli, tak je někteří povzbuzovali z oken Anduly. Večer jsme se opět sešli v klubovně. No a tím se zakončil namáhavý den.

 Úterý

Opět se začalo lyžováním. Ti co v pondělí nebyli na běžkách, tak šli tento den. A ostatní šli lyžovat. Někteří si vyzkoušeli i snowboard a někteří lyžaři si i zkrátili cestu na běžkách. A tím myslím, že skončil dnešní den dobře.

 Středa

Středa započala snídaní a my se těšili na celodenní výlet. V jídelně jsme na celý den dostali svačinu.A vyrazili jsme. Dlouhá a chladná, ale přeci jen krásná. Viděli jsme i spoustu zajímavých věcí . Někteří spolužáci konečně nalezli signál. Měli jsme krátké přestávky na chatě Na Rozcestí, na chatě Výrovce a nakonec náš cíl Luční bouda. Byl to náročný den a za něj jsme mohli mít discotéku.

 Čtvrtek

No jo, už se nám to krátí, po náročném výcviku konečně můžeme lyžovat na svahu a jezdit na vleku. „Bum!“ slyšíme za náma a po ohlédnutí už víme, že někdo z vleku spadl. Celí rozesmátí doufáme, že se nám to taky nestane. Zatímco většina tvrdě pracovala a zdokonalovala se na lyžích, někteří si užívali wellness. Ale odpoledne se to už nikomu nevyhlo. Lyžovali jsme a padali, vždy jsme jen slyšeli: „ Ježiši, mě bolej nohy“, a nebo, „už jsem asi mrtvej“. Po dni plném námahy a modřin jsme konečně mohli odpočívat a skotačit.

 Pátek

„Neplanovaná změna!“ říkali nám instruktoři při snídani. Teple se oblékněte a půjdeme. Když všichni spolužáci za sebou zabouchli dveře pokojů, věděli jsme, že většina by šla lyžovat a ne jít na nějakou procházku. Jak jsme se ale dozvěděli, procházka byla na trase biatlonu, kterou jsme měli absolovat. Ach jo, to budeme muset jet? Většina spolužáků byla nešťastná, ale pár jedinců se na odpolední program těšilo. Vysvětlení instruktorů nám dostatečně popsalo, co máme dělat. „Tak jdeme na to, bude to lehký“. Ale opak byl pravdou, pro některé to bylo velmi namáhavé, ale všichni si biatlon perfektně užili. Celí zmrzlí jsme konečně šli do chaty a byli rádi za teplo.

 Sobota

Ústa našich spolužáku měla jenom jedno téma. Zítra jedeme domů. Někteří byli šťastní, ale někteří by se nejradši přivázali k pokoji a zůstali tam ještě týden. Paní učitelka Moravcová nám rozdala čísla a my jsme šli vzhůru na kopec a sjeli to až k vleku. Vydřená místa na svahu nutila některé spadnout. A bohužel ani já nebyla výjimka. Oběd! Křičeli na nás. A my jsme skoro na lyžích běželi. Odpoledne nebylo jiné, a proto si to většina užívala.

Poslední jízdy nám zkazila mlha, která se šířila, šířila a šířila, až nebylo vidět ani na Friesovy boudy. Večer nám instruktoři rozdali diplomy za biatlon a slalom, který jsme dnes odpoledne jeli. Večer byla discotéka.

Neděle

Budíček! Křičely holky z našeho pokoje. Celí naštvaní jsme vstali a šli balit. Svlékli jsme povlečení a odnášeli je na chodbu, kde na nás dohlíželi instuktoři. Nakonec nám paní učitelka Moravcová dala instrukce na zpáteční cestu. Tak jsme se vydali. Bylo to mnohem kratší než cesta nahoru. Cesta byla namrzlá, a proto někteří z nás spadli. Po příchodu na parkoviště jsme si mohli dát svačinu. Ani ne za 10 minut přijel autobus. Poté už jsme jenom nasedli a těšili se domů. Lyžák byl moc pěkný .  

Týna Remešová, Deniska Stejskalová, Terka Henselová ☺