23.06.2016E. BočkováPřečteno: 1447x

Představení v Národním divadle

15. června jsme se usadili v Národním divadle. Nebylo znát, že jsme z různých tříd a ročníků, všichni jsme se bavili jako jedna třída - 8.B,8.A, 8.C, 7.B, 6.A a 9.B. Začalo představení.

Bylo to, jako když vám do těla najednou zabodnou tisíce jehliček. Hlasitá hudba, v níž zaznívaly tóny houslí a lehké údery do klavírních klapek znějících do crescenda, mísící se s lehkými pohyby tanečníků a herců, byla neuvěřitelná.

Herecké výkony byly opravdu dechberoucí. Dvě hodiny neustálého tančení, běhání a skákání na trampolíně musely být vysilující. Fialová hra světel prolínající se s bílým jasem měsíce připevněným na stropě jeviště dodávala Shakespearovskému lesu tajemné kouzlo. Všichni odvedli skvělou práci. Nejen hercům, ale i choreografovi, scénografovi a režisérovi vděčíme za nezapomenutelnou inscenaci hry Sen čarovné noci od Williama Shakespeara.

Chybělo hře něco? Poetika? Moderní pojetí této hry by mohlo působit nepoeticky. I královna víl ležící na reproduktoru s fialovými zářivkami, který byl dominantním prvkem pódia, přispěla k tomu, že 400 let starý text vůbec staře nepůsobil.

´´Milenci a básníci jsou blázni…´´ Shakespearova slova, ač dávná, jsou více než pravdivá.