Základní škola Heřmanův Městec

Ráno jsme se sešli před budovou školy a zamířili na zastávku autobusu. Vystoupili jsme ve Starém Dvoře a zanedlouho jsme už procházeli údolím a zastavili se u soutoku Starodvorského a Zlatého potoka. Tam jsme zjistili, že stojíme v místech bývalého rybníka. Vydali jsme se proti proudu Zlatého potoka do Hedvičina údolí. Dozvěděli jsme i to, jak vznikly jejich názvy. Zlatému potoku zůstal název z dob Keltů, kteří tu nacházeli zlato. Pojmenování pro Hedvičino údolí vzniklo zkomolením názvu „Helvétka“. V kraji kdysi pobývala Kačenka Markytánka, která cestovala s vojáky a věnovala se ošetřovatelské činnosti. Dostala se s nimi i do země helvétů, a tak jí začali říkat „Helvétka“. Ve skalních jeskyních v tomto údolí pomáhala ukrývat před verbíři mladé muže. Jakmile verbíři odešli, mladíci se mohli vrátit domů a nemuseli na vojnu.

Za Hedvičiným údolím jsme se ocitli v rekreační oblasti - Pekle. Obešli jsme oba rybníky, které se tu nachází, a to Pekelský a Kraskovský. Na hrázi jsme si udělali krátký odpočinek a nasvačili se. Sledovali jsme hladinu rybníku a za zády nám šuměl splav. Cesta lesem nad Hedvičiným údolím nám příjemně ubíhala a než jsme se nadáli, stáli jsme nad bývalou továrnou v Hedvikově. Zdolali jsme 416 schodů dolů a do Třemošnice to byl už jen kousek.

Po návštěvě cukrárny jsme spěchali na autobusové nádraží, kde jsme se setkali se 7. B, která se také vracela z vycházky podél řeky Doubravy. Počasí nám přálo celé dopoledne, a tak jsme se spokojeni vrátili domů.